Malování přímo v horách je úplně jiný zážitek, než sedět doma či v ateliéru a jako referenci mít fotografii či vlastní skici. V horách totiž do hry vstupuje nejen počasí, ale i světlo a hlavně to vědomí, že je člověk přímo na místě - atmosféra.
Protože většinou chodím několikatýdenní přechody hor s velkým batohem, nedá se s sebou sbalit všechno - minimalismus tu člověka učí využívat nových kombinací a soustředit se na to podstatné. Ne vždy dokončím obraz celý na jednom místě, a tak musím rychle zaznamenat signifikantní prvky, zajímavé datily, namíchat správné barvy a uchovat v hlavě pomíjivé světlo o něco déle.
Několikrát jsem dokonce obraz i přemalovala, protože se světlo změnilo v ještě působivější barvy. Někdy je na jednom obraze vidět jak poledne, tak i večer... A v tom je to kouzlo.
Expedice Patagonie (2019/20) - tříměsíční přechod And v Chile a Argentině
Sierra Nevada JMT (2022) - 350 km vysokými průsmyky kalifornského pohoří
Yosemity (2022) - dva týdny perfektního toulání po skalách Yosemit
Expedice Kanada/Aljaška (2022) - téměř rok na cestě severoamerickou divočinou
Slovinsko (2021) - přechod Kamnicko-Savinjských Alp
Crater Lake (2022) - zimní přechod na sněžnicích kolem jezera
Překrásné hory, dechberoucí západy slunce, inspirativní samota, ale i zima, déšť, sníh a vítr. Malování v plenéru tu přineslo obrazům kousek z drsné divočiny - písek smíchaný s barvou i voda z ledovců, kterou jsem ředila akvarel.
V drsných podmínkách jsem malovala často v tlustých rukavicích nebo z relativního bezpečí stanu.
Celou sadu obrazů jsem ukládala do zad krosny, kde bez úhony přežily i cestu do ČR.
Každé sedlo, hora i údolí si tu říkají o obraz. Průzračná jezera vybízí k odpočinku a inspirativní prostředí se promítá do písní i obrazů.
JMT = John Muir Trail je cesta vedoucí skrz čistou vysokohorskou krajinu a prochází i přes více než 4 tisícová sedla. Oproti Aljašce je tu dobře značený a vyšlapaný trail, také tu nejsou medvědi grizzly (pouze baribalové) a hlavně tu tolik neprší, což se pro akvarelové malování hodně hodí. Teď už jen mít rychlé nohy, aby zbyl po chůzi i čas na malování.
Byl to měsíc chození po horách od nejvyšší hory kontinentální USA (Mt. Whithey) až k jednomu z nejkrásnějších údolí světa - k Yosemitům. Jednoduchý rytmus obyčejného žití: jít, spát ve stanu, pít vodu z potoků, jít, malovat a jít. A celou tu dobu se kochat nádherou kolem.
Kombinace akvarelu a markerů umožňuje relativně rychlé zachycení detailů a linií hor. Menší formáty se dají stihnout v rámci jednoho odpoledne, větší obrazy pak trvají několik dní. Při delších přechodech je tedy rychlost rozhodující - malovat jen dokud je dost jídla v krosně.
Slovinské Alpy, Rockies v Kanadě i White mountains na Aljašce mi kvůli počasí a náročnosti treků nedovolili namalovat víc, než jen pár kousků. Každý z nich mi ale krásné místo připomene víc než fotografie.
Snad nejkrásnější údolí na naší planetě - obklopené těmi nejvyššími skalními stěnami světa, s vůní borovic a čistotou potoků i blízkostí divokých zvířat. Ikonické masivy El Capitan a především Half Dome se při západu slunce mění v žhnoucí oranžové monumenty.
Spaní pod širým nebem nahoře na skalách s výhledem na známé stěny bylo jedním z nejkrásnějších míst pro tvorbu.
Oregonský klenot Crater Lake je v zimě nečekaně tichý a klidný. Silnice, kterou se sem mohou v létě dostat autem tisíce lidí, je v zimě zasypaná několika metry sněhu a nabízí jediněčnou možnost třídenního přechodu kolem jezera na sněžnicích. Z každé strany se ukazuje jiný tvar skal prudce klesajících do hlubokého zatopeného kráteru.
Malování na sněhu není pro akvarel zrovna přirozené prostředí a aby voda nezamrzla, je ji potřeba rozehřívat. Stejně jako zmrzlé prsty na rukou. Slunce tu má ale přes den obrovskou sílu a na studenou noc dá rychle zapomenout.
